Zaměřuješ se na udržitelné výrobní systémy. Dá se říct, že inteligentní výrobní systém je už ze své podstaty udržitelný? A pokud ne, jaké jsou mezi nimi rozdíly? A co dalšího může udržitelnosti napomoci?
Pro mě je vždy zásadní pro cokoliv, co se dělá, dopad na člověka. A odtud se odvíjí i to, jak se v současné době říká, udržitelnost v oblasti výrobních systémů. Výrobní systémy se během let velmi měnily: od výrobního systému, který byl znázorněn ve filmu Modern Times, kde role člověka byla spíš robot na výrobní lince, až po dnešní výrobní systémy, kde fungují s roboty a koboty, kteří odvádí fyzicky i psychicky náročné profese a umí s člověkem interagovat. Možná až po udržitelné ekosystémy, kde se vytváří nejen pracovní podmínky pro zaměstnance, ale uspokojují se potřeby také občana regionu. Vždycky je ale důležité najít rovnováhu mezi ekonomickým, sociálním a enviromentálním pohledem na danou věc.
Představuji si, že IVS se strašně rychle vyvíjí. Jaké jsou trendy? Kam až může vývoj zajít? Co už v tuto chvíli ve výrobních podnicích používají?
Do budoucna se rozvoj inteligentních výrobních systémů dá predikovat jako výrobní systémy zaměřené na silnější kooperaci lidí a strojů, datově řízený proces řízení výroby v širším kontextu, tj. i s dodavatelsko-odběratelským řetězcem, větší míra automatizace a robotizace, což zvyšuje nároky na profese s vyšší kvalifikací, kybernetickou bezpečnost v rámci výrobních i dodavatelsko-odběratelských řetězců, která znamená využití blockchainového přístupu. Nesmí se opomenout ani udržitelnost a odolnost výrobních systémů, to je o větší připravenosti na globální turbulentní jevy. Další rozměr vidím i ve využití inovací v materiálech a nových technologiích.
Dalo by se říct, že vývoj IVS jde rychleji než jeho implementace, nebo je to naopak, že si podniky vysnily nějaký optimální výrobní proces a teď se snaží k němu technicky / technologicky přiblížit?
Podle mého názoru se podniky snaží implementovat nové technologie a přístupy, které podnik posouvají vpřed a zvyšují jeho konkurenceschopnost. Úzké místo vidím ve schopnosti lidí přizpůsobovat se novým věcem, novým přístupům, novému chápání prudkých změn ve společnosti. Jsme v době obrovským turbulentních změn, v době obrovských technologických, společenských a hodnotových změn, které začaly v posledním desetiletí a budou dále pokračovat. Podniky jsou součástí globálního ekosystému a čelí globálním výzvám, které ale bez lokálních zdrojů nemohou být schopny úspěšně zvládnout. Takže výzva, kterou podniky musí zvládnout je slovy prof. Zeleného: „Mysli globálně, jednej lokálně.“
Doména specializace IVS se pojí s pojmy inteligentní diagnostika a údržba, inteligentní řízení výroby, vestavěná inteligence, big data, neuronové sítě a strojové učení; modely, řízení, trendy, predikce s využitím AI; senzory nebo technologie řízení senzory. Většina těch pojmů je asi jasných, ale přeci jen by mě zajímalo, jak se liší vestavěná inteligence od klasické „inteligence“?
To je moc zajímavá otázka. Vestavěná inteligence je možná přesnější, umí pracovat s velmi širokou bází dat, které umí rychleji a efektivněji vyhodnocovat a následně se učit, méně chybuje a možná bychom našli další atributy, které posouvají společnost vpřed. Ale nesmíme opomenout, že právě emoce, které mají lidé, a také možná chyby, které lidi dělají, paradoxně způsobily nové objevy a vynálezy, jež posunuly lidstvo vpřed. Musím říct, že spojení, možná přesněji rozumné spojení umělé inteligence a lidského zdravého rozumu nás posune dál.
Představuji si správně, že IVS šetří zejména čas a náklady na zaměstnance, kteří se zvlášť do výroby velmi špatně hledají, a zvyšuje výrobní kapacity? Nebo jsem něco zásadního opomněla?
Velmi zajímavá otázka, ale já si to nemyslím. Nasazení výrobních systémů s prvky umělé inteligence, strojového učení a dalších prvků podle mého názoru primárně nesníží počty zaměstnanců v podnicích, ale změní jejich strukturu. Narážím tím i na nové profese, které budou vznikat. Budou se snižovat pozice např. operátorů výroby, ale budou se zvyšovat pozice např. pracovníků údržby, průmyslových inženýrů, procesních specialistů, pracovníků zaměřených na práci s lidmi a mnohých dalších.
Představ nám prosím implementaci moderních technologií fenoménu 4.0 ve školství…
Školství je pro fenomén 4.0 úplně nejzásadnější, protože generace, která nyní chodí do školy, bude právě ta, která bude směrovat naši společnost v budoucnu a do budoucna. Musím přiznat, že je velmi těžké měnit obsah a hlavně formu studia za „pochodu“, chce to znalost, schopnost, predikci a hlavně odvahu k transformačním krokům celého českého školství, a to na všech úrovních. Je a bude třeba využít nových technologií i nových myšlenek a přístupů k formování nových studijních programů, forem výuky, interdisciplinárních přístupů a hlavně přizpůsobení se formování celého světa. Přichází nové profese, profese, které ještě nejsou, a na to je třeba připravit vzdělávací systém. Práce spojení talentů jednotlivce, nových technologií a budoucího stavu společnosti je zásadní pro úspěch transformace. Možná jsem se odklonil od tématu, ale chtěl jsem jen říct, že technologie nám umožní odpovědět na otázku, JAK všechno udělat, zásadnější je ale otázka, CO udělat a KAM vše směřuje.
