Miroslav Čížek, původem z Písku, vystudoval strojní fakultu ČVUT v Praze. Jeho žena, oční lékařka Nikola Čížková, se narodila v Havířově, od 18 let ale žila a studovala v Praze, kde absolvovala lékařskou fakultu. Pracovní nabídka Nikolu s Miroslavem přivedla do Plzeňského kraje, kde se později s rodinou rozhodli usadit, protože jim tu zkrátka nic nechybí. Co hrálo v rozhodování roli a jak se jim v Plzni žije?
Nikolo, vy jste po medicíně hledala místo a nabídka přišla z Klatovské nemocnice. Rozhodovala jste se dlouho? Chtělo se vám opouštět město, kam se za vámi později přestěhovala i rodina a kde je zkrátka všechno?
„V době, kdy jsem skončila vysokou školu, nebyly v Praze pro začínající lékaře moc dobré podmínky v nemocnicích. Na klinikách nabízeli jen zkrácené úvazky v kombinaci s postgraduálním vzděláváním a na normální fungování byla zapotřebí buď podpora rodiny, nebo partnera. Uvítala jsem proto změnu jít do menšího města, odkud přišla nabídka přímo na oční oddělení, které jsem si přála. V tamní nemocnici jsem se dostala tzv. „ke všemu“ a dostalo se mi dobrého základu pro získání vyšší specializace v oboru.
Miroslave, když se Nikola rozhodovala, zda přijmout místo v Klatovech, určitě jste oba zvažovali, co to pro vás znamená. Co se vám honilo hlavou? Strojní inženýr z ČVUT najde uplatnění asi kdekoliv, že?
„Ano, pro mou profesi strojaře bylo v Plzeňském kraji rozhodně více nabídek než pro Nikolu s jejím oborem. Já jsem zhruba 2 roky pracoval jako vedoucí projektu ve Stodě a pak jsem nastoupil jako procesní inženýr do mladé firmy v Janovicích nad Úhlavou. Díky těmto zkušenostem jsem si udělal představu, jak vypadá praxe v automobilové branži.“
Zjišťovali jste si předtím něco o Klatovech?
Nikola: „Moje nejlepší kamarádka a spolubydlící na koleji byla z Nepomuka, takže Plzeň a Plzeň – jih jsem znala z jejího vyprávění a nepřišlo mi, že jdu do neznáma.“
Mirek: „Klatovy sice nejsou tak malebné jako můj „rodný“ Písek, ale i tak je to krásné městečko, které nás svojí atmosférou příjemně naladilo.
Nikola: „Byl to pro nás zase krok dál, šli jsme do přátelského prostředí, líbil se mi kolektiv na oddělení.“
Klatovy, druhé největší město Plzeňského kraje, jste se rozhodli po čase opustit. Co vás zaválo do Plzně? Co bylo hlavním důvodem pro změnu?
Nikola: „Chtěli jsme do vlastního bydlení a v Plzni jsme našli developerský projekt, který nabízel nemovitost podle našich představ, cenově i dispozičně - na kraji města, ale s dostupnou MHD a dopravní orientací směrem na Prahu, Písek i Klatovy. Také jsme čekali druhé dítě a větší město nabízelo více příležitostí do budoucna i pro dcery.
Mirek: „Ano, objevila se nabídka skvělého bydlení, to byl jednoznačný důvod pro přestěhování. Pro mě změna bydlení ale znamenala i hledání zaměstnání v Plzni, protože dojíždění do Janovic bylo nepraktické. I když jsem byl ve firmě spokojený.“
Miroslave, nyní pracuje pro jednu z nejperspektivnějších technicky zaměřených firem v kraji. ZF Engineering (dále jen ZF) loni v prestižní soutěži „Zaměstnavatel regionu“ získala první místo v plzeňském regionu v kategorii zaměstnavatelů do 500 zaměstnanců. Jak se vám tam pracuje? Je to ta top pozice, po které jste toužil?
„Já jsem firmu ZF znal již ze studií. Ve strojírenství má velké renomé. Když jsem se ucházel o zaměstnání, byla ZF v Plzni zhruba 3 roky a měla do 100 zaměstnanců. Bez nadsázky musím říct, že se mi v ZF pracuje opravdu skvěle. Jednak mě práce baví po technické stránce, za druhé pracuji ve velice přátelském kolektivu a za třetí si vážím i toho, že po celou dobu, co zde pracuji, se zaměstnavatel snaží nás motivovat. A to ve smyslu finančních i nefinančních benefitů, možnostmi různých školení i jazykovými kurzy v pracovní době. Pro mě jako strojaře je to opravdu snová pozice, protože děláme hodně detailní produkt, konkrétně torzně tlumící element mezi motorem a převodovkou, který vylepšuje jízdní komfort automobilu. Naše malé oddělení je konstrukční inženýrská skupina pro mateřskou firmu v německém Schweinfurtu a děláme trochu něco jiného, než dělá většina elektro inženýrů v ZF v Plzni. Ti jsou zaměstnáni především jako vývojáři softwaru pro řízení automatických převodovek.
Odkud jsou vlastně vaši kolegové? Sedmdesát procent zaměstnanců ZF Engineering je absolventů ze Západočeské fakulty v Plzni, prý je u vás ale také hodně Brňáků…
„Ano, to je pravda, přibývá kolegů z Moravy, kteří vystudovali VTU v Brně. A postupně se v Plzeňském kraji usazují. Stejně jako já i oni oceňují možnosti, které firma nabízí.“
Nikolo, vy stále jeden den v týdnu dojíždíte do Klatov, pracujete ale také v Plzni, na Poliklinice AGEL. Našli jste tedy oba v Plzni zaměstnání, které naplňuje vaše profesní představy?
Oba: „Ano, musíme říct, že jsme tady po profesní stránce opravdu spokojení.“
Nikola: Práce na poliklinice je pestrá a ambulance mě baví. V Klatovské nemocnici je to něco jiného, protože tam se více zaměřuji na dětské oční pacienty.
Mirek: „Po deseti letech v ZF si občas říkám, jestli není čas udělat změnu, ale pro mou profesi je současná firma opravdu ta TOP.“
Vypadá to, že zaměstnání jste v Plzni našli oba podle svých představ. Jak se vám v Plzni žije, jak si užíváte volný čas?
OBA: „V Plzni se nám žije velice dobře. Plzeňský kraj jsme poznávali postupně, nejprve Klatovsko a pak Plzeň a okolí. Teď, když máme větší dcery, děláme pěší nebo cyklovýlety. Volnočasové aktivity jsou u nás hodně navázané na sport, především na atletiku a plavání.
Co na Plzni opravdu oceňujete a co by se ještě dalo zlepšit?
Nikola: „Plzeň ve své velikosti nabízí ve všech ohledech mnohem víc než menší města. Například široký výběr středoškolského vzdělávání, speciálně gymnázií s různým zaměřením. Líbí se nám, že je v Plzni 8.leté Sportovní gymnázium, které ani v Praze není. To je pro naše dcery velký benefit, spojení kvalitního vzdělání a sportu.
Mirek: „Na první dobrou bych řekl, že nám tu nic nechybí. Ale prostor pro některá zlepšení zde je. Jako fanda do cyklistiky bych uvítal lepší propojení městských cyklostezek a úpravu stezek kolem plzeňských řek. A je škoda, že v Plzni a ani v Plzeňském kraji není zastřešená atletická hala. Atletické oddíly musí jezdit na přebory do Prahy. Městský atletický stadion na Skvrňanech je luxusní, ale bohužel jako občan města si tam nemůžu volně zaběhat, ani když jsem členem jiného sportovního klubu. A jako občan Slovan bych se přimlouval za propojení mezi konečnými stanicemi (točnami) tramvají 1 a 2 přes Slovanskou alej. Dostat se z Černic na sportoviště využitím MHD je trošku komplikovanější.
Plzeň je město kultury, piva a průmyslu. Jak Plzeň vnímáte vy? Žili jste ve výrazně větší Praze i ve výrazně menších Klatovech.
Oba: „Nám Plzeň vyhovuje. Je tu opravdu všechno pro spokojený život – kultura, místa pro volnočasové aktivity a hlavně fajn lidi.“
Považujete Plzeň za svůj domov, kde chcete zůstat, nebo se ještě porozhlídnete?
Oba: Plzeň už považujeme za svůj domov, necítíme potřebu ho měnit!
