„Když jsme se do soutěže přihlásili, ani ve snu nás nenapadlo, co všechno nás v následujících měsících čeká“

Tým mladých českých středoškoláků, včetně žákyně 3. ročníku Gymnázia Plzeň Mikulášské Anny Krebsové z Plzně, uspěl se svým vesmírným projektem LASAR. V konkurenci více než 2000 týmů z celého světa se dostal do finále prestižní soutěže Conrad Challenge, v němž vyhrál hned dvě nejvyšší ocenění. Ještě než se v dubnu Anička, Simon, Boris, Richard a Viktor vydali na finálový summit do USA, kde svůj nápad představili odborníkům z NASA přímo ve vesmírném středisku Houston, jsme se Aničky zeptali na pár otázek.

Rozhovor spolu děláme v době, kdy se na finále do USA teprve chystáte.  Už v tuto chvíli je to ale neuvěřitelný úspěch. Jste prvním týmem z České republiky, který se probojoval až do finále a jedním z mála evropských za celou historii soutěže! Zajímalo by mě, zda jste čekali, že váš projekt bude mít takový úspěch. Byla chvíle, kdy jste si řekli, že to určitě bude bomba?

Sama za sebe musím říct, že jsem do poslední chvíle před vyhlášením finálových týmů nevěřila, že bychom se dostali mezi ty vybrané, které porotci pozvou na finále do USA. Na začátku soutěže bylo opravdu více než 2000 týmů z celého světa. Když jsme odevzdávali práci pro semifinálové kolo, byla z mého pohledu dobře vypracovaná, ale nějaké drobné chyby měla. Měla jsem z ní radost, ale i tak jsem v tu chvíli moc nepomýšlela, že by nás mohla poslat do finále.

Věděli jste ale, že pracujete na něčem opravdu dobrém, je to tak? Když jste projekt odevzdávali, když odhlédnete od toho, že konkurence byla velká, tak jste si v hloubi duše neříkali, že je to prostě fakt dobré a že byste mohli uspět?

My jsme velmi sebekritičtí, takže hned po odevzdání práce, po jakékoliv prezentaci nebo výstupu si říkáme, co bychom do příště mohli vylepšit a co tam bylo špatně. Myslím si, že v danou chvíli jsme opravdu neměli až takové naděje. Je důležité si věřit, ale nic moc neočekávat. Když člověk nemá velká očekávání, nemůže být zklamaný. Může být jedině mile překvapený. A přesně to se stalo.  

Image
Anna Krebsová

Zaznamenala jsem poměrně velký zájem ze strany médií, hodně o vašem úspěchu informují. Těší vás to a čekali jste takový zájem? Po zařazení do finále jste už asi tušili, že se tohle žádnému českému týmu dosud nepodařilo, a i v Evropě je to výjimečný úspěch.

Přímo v danou chvíli určitě ne. Jelikož jsme si ale zafinancování cesty na finále do Houstonu museli vyřešit sami, oslovili jsme kraje, ze kterých pocházíme. Od těch jsme dostali hlavní finanční podporu. Jeden člen našeho týmu ale nedostal podporu v takové výši, v jaké by potřeboval. Rozhodli jsme se pro založení veřejné sbírky na portálu DONIO. Tam nastal největší zlom, jelikož jsme začali s propagací projektu. Rozeslali jsme tiskové zprávy médiím a čekalo nás několik rozhovorů, reportáží, a dokonce i živých vstupů do televize.

Takže kdybyste o svém projektu z vlastní iniciativy neinformovali, tak by o tomhle vašem velkém úspěchu u nás vlastně nikdo nevěděl…

Je to dost možné. Conrad Challenge je soutěž, o které jsem ani já nikdy dříve neslyšela. Tady v Česku není moc známá, lidé o ní nevědí. Nejspíše by náš výsledek zůstal jen na výsledkové listině na webových stránkách soutěže.

Když jsem četla články o vašem projektu, dočetla jsem se, že chcete inspirovat další. Díky vám se o Conrad Challenge dozví spousta mladých studentů a budou mít motivaci se do nějakého projektu opravdu pustit…

V to doufáme, je to jeden z našich cílů. Tím, že je náš tým složený z lidí z celé České republiky, tak může být dosah ještě o trochu větší. Již nyní se snažíme projekt prezentovat na našich školách. Ať už tady v Plzni, nebo v Brně. Doufáme, že to bude mít co největší dosah a že se do soutěže zapojí opět nějaká parta kamarádů, jako tomu bylo u nás.

Mediálně je to geniální! Mít tým složený ze studentů ze všech koutů republiky. Byl to záměr od začátku? Takhle můžete nejen inspirovat na mnoha místech, ale i mediálně je to větší pokrytí, navíc jste mohli žádat o finanční pomoc z různých krajů… Jak jste vlastně ten váš tým dali dohromady?

Mediálně to perfektní je, ale záměr to určitě nebyl. Už jen kvůli společné práci na projektu, kdy vlastně téměř vše řešíme pouze online. Přímý kontakt a spolupráce přímo na místě je nejdůležitější a tím, že jsme takhle roztříštění, tak je to mnohdy spíše na obtíž. Za prvé jsme ani ve skrytu duše nevěřili, že bychom se dostali až takhle daleko. Byla to zkrátka jen aktivita, jak naložit s časem mimo školu a něco nového se naučit. Všichni jsme nadšenci do vesmíru a baví nás to. No a tým jsme dali dohromady díky sociálním sítím, kdy náš iniciátor Simon položil na svém Instagramu dotaz mezi kamarády. Ptal se, jestli by se s ním někdo nechtěl zapojit do Conrad Challenge. Čtyři lidi se mu ozvali, a tak jsme se mezi sebou seznámili díky přátelství se Simonem. Já jsem se Simonem a Viktorem znala již z předchozích soutěží Expedice Mars a studentské raketové soutěže Czech Rocket Challenge, kde jsem s nimi byla v brněnském týmu Space Carrots. Na ten jsem dostala tip od Lukáše Houšky z plzeňské Techmanie, kam jsem chodila do Klubu pro nadané a přemýšlivé. Lukáš mi asi před rokem přeposlal e-mail od Simona s tím, že hledají nové členy právě do týmu Space Carrots.

Našli jste se na sociálních sítích, což mi přijde jako takový vzkaz pro rodiče, že sociální sítě nemusí být jen ztráta času. Navíc byste se ve volném čase klidně mohli poflakovat někde za školou, ale vy máte takové ušlechtilé zájmy, jako je kosmonautika a letectví. Chodíte na gymnázium, všichni vaši spolužáci ale takové zájmy nemají, že?  

Já si myslím, že je to velmi individuální. Například v mojí třídě se oboru letectví a kosmonautice do hloubky nikdo jiný nevěnuje. Nebo o tom minimálně nevím. Každý jedinec má ale nějakou svou zálibu, které se věnuje ve volném čase. Ať už je to sport, hudba, nebo jakýkoliv jiný zájmový kroužek, jazyky, skaut, cokoliv. Určitě nejsem jediná, kdo se takhle do hloubky o něco zajímá. Už jsme ve věku, kdy má většina lidí alespoň představu, jakým směrem by se chtěli v životě vydat, co je nebaví a čemu naopak chtějí věnovat čas navíc. Směrů, kterými se člověk může vydat, je opravdu spoustu. Každého baví něco jiného. A když chce člověk sám od sebe dělat něco navíc, hledá si cestu.

Image
Lasar

Napadá mě, jestli obor, kterému se věnujete, tedy vesmír, jestli je velmi těžké v něm uspět, nebo je to naopak snazší, protože se mu možná nevěnuje tolik vašich vrstevníků. Pro někoho je technický směr složitý, je to matika, fyzika a člověk se tím musí „prokousat“, ale zase uspět v tanci nebo zpěvu, kterému se věnuje každý druhý…Jak to vnímáte vy?

To si určitě nemyslím. Ať už bychom se bavili o sportu, nebo právě letectví a kosmonautice, konkurence je všude velká. Obzvláště potom na celosvětové úrovni. Pokud se zaměřím na soutěž Conrad Challenge, tam je konkurence obrovská. Ať už z Ameriky, nebo například z Asie. Je tam diametrálně odlišný přístup vzdělávání a výchovy. Ta kultura je zkrátka jiná. Je dobré zmínit, že v soutěži Conrad Challenge je více kategorií. Kromě té naší - Aerospace and Aviation (kosmonautika a letectví) jsou ještě tři další: Cyber-Technology & Security, Energy & Environment a Health & Nutrition. Nabídka je široká, takže by si vybral téměř každý.

Vůbec jsem nechtěla říct, že by nebyla v rámci Conrad Challenge obrovská konkurence, je to neuvěřitelný úspěch. Spíše jsem se zamyslela nad tím, zda se kosmonautice věnuje hodně lidí ve vašem věku, vaši spolužáci mají asi trochu jiné zájmy, jak jste už prozradila. Ve vašem týmu jste i jediná dívka. Kolik dívek ve vašem věku je zapálených do vesmíru?

To máte pravdu, tolik jich není, a myslím, že je to velká škoda. Z vesmírných a technických soutěží mám až na výjimky zkušenost hlavně se spoluprací se samými kluky. Bylo tomu tak například i v kroužku v Techmanii, raketovém týmu Space Carrots a je tomu tak i teď, v týmu LASAR.  Věřím, že se ale najde dívka, kterou naše cesta inspiruje a nezalekne se spolupráce s kluky. Osobně je mi domluva s nimi mnohem bližší. Kvůli jasnosti, stručnosti a jednoduchosti. Ženy ve vědě mají v dnešní době již srovnatelné podmínky jako muži. Spousta lidí v mém věku je šikovných, ale asi nemají potřebné sebevědomí, odvahu, nebo zájem dělat něco navíc. Soutěží je tu nespočet. My našemu projektu věnujeme čas už devátým měsícem, začali jsme loni v srpnu. Aktivně, několik hodin denně se tomu věnujeme až cca poslední dva, tři měsíce. Museli jsme samozřejmě eliminovat ostatní zájmy na úkor jednoho projektu. Je to otázkou volby a každý má možnost vybrat si pro něho tu nejvhodnější cestu.

Je to zasloužený úspěch, opravdu jste se tomu projektu věnovali. Jste výjimečný talent a takových výjimečných talentů by dle vašich slov vlastně mohlo být víc, kdyby na sobě víc pracovali a věnovali tomu ten čas, jak říkáte.

Já bych se rozhodně výjimečným talentem nenazvala. Myslím, že jde v principu o to, že má člověk logický úsudek, nějaké logické myšlení, přirozený selský rozum. Když má touhu dozvědět se něco navíc, zvlášť v dnešní době, kdy máme všichni přístup k internetu a umělé inteligenci, tak není problém dohledat si potřebné informace. Podmínkou je ale právě dostatek času. Když si v týmu rozdělíme úkoly a na mě připadne nějaký, se kterým si absolutně nevím rady, tak neřeknu, že nevím, jak na něj. Najdu si, co se po mně vyžaduje, a úkol vyřeším. Člověk může na telefonu denně trávit i nějaký čas navíc. Když ho využívá produktivně, tak mohou být dnešní technologie spíše úsporou času.  Lze efektivně využít i pomoci umělé inteligence.

Říkala jsem, že jste výjimečná, a to hlavně svým přístupem. Spoustu lidí, jak jste sama řekla, vlastně nechce čemukoliv navíc věnovat čas. Na mobilu můžete koukat na Instagram, ale můžete si tam i hledat informace o vesmíru. Kdybyste v soutěži uspěli, dostali byste stipendia na studium v USA, respektive tu nabídku už máte v tuto chvíli. Už jste nad tím přemýšlela, nebo už jste dokonce rozhodnutá, že byste chtěla, nebo naopak nechtěla studovat v USA?

Již v tuhle chvíli mají všichni finalisté, včetně nás, nabídku stipendií asi na pět různých amerických univerzit. Taková nabídka se naskytne asi jen jednou za život. Celý loňský školní rok jsem studovala na gymnáziu v Německu, takže jsem v tuto chvíli ráda, že jsem zpátky v ČR. Maturita mě čeká až za rok, pak se uvidí. Nevím, jestli jít přímo cestou kosmonautiky. Více mě to táhne k dopravnímu letectví. Nabídka amerických stipendií za zvážení rozhodně stojí. Minimálně by si člověk zlepšil jazykové dovednosti. Má cesta by ale aktuálně směřovala nejspíše na ČVUT, obor letectví na fakultě dopravní.

Třeba až se na americké půdě objevíte na té dubnové prezentaci, až na vás dýchne ten americký vzduch, tak budete vědět, jestli „tohle chci, nebo nechci“…

Já velmi ráda cestuji. O to více se ale potom těším domů. Čím více nových míst poznávám, tím více si vážím běžných věcí, které tady doma v ČR máme. Netroufám si říct, jestli se za rok vydám na vysokou školu do Ameriky, nebo zůstanu u nás v Evropě.

Image
Lasar

Jak váš úspěch vnímají vaši spolužáci? Když o vás čtou články, přijdou za vámi a řeknou, že jste dobrá? Nebo vás zdraví spolužák z vedlejší třídy, který vás nikdy nezdravil? Vnímají to?

Já myslím, že ani ne. A myslím, že to ani není tolik rozšířené. Až se vrátíme z Ameriky, tak to bude asi větší boom. V tuhle chvíli ale nikoliv. Jsem na šestiletém gymplu, teď jsme v 5. ročníku, takže už se známe poměrně dlouho. Není to tak, že bychom se bavili dennodenně každý s každým. A tím, že jsem ve škole vlastně celý loňský rok nebyla, dělám autoškolu a naplno se věnuji našemu projektu, tak v té škole mnohdy nebývám, takže je tam i trochu jiný přístup z mé strany ke spolužákům a stejně tak naopak. Nejsem asi úplně běžným studentem. Spíše si tam dojdu napsat testy. Se spolužáky o tom běžně debatu nevedu. Samozřejmě nás sledují na sociálních sítích, kam přidáváme novinky. Povědomí mají, ale nějak extra, že bychom se o tom bavili, to jen v úzkém kruhu kamarádů.

Máte nějaký individuální plán, nebo zvládáte klasické studium?

Klasické studium, ale teď když jsme dělali reportáže, prezentovali naši práci na univerzitách, na vernisáži v Poslanecké sněmovně a byla spousta dalších aktivit, které jsou většinou dopoledne, tak jsem se domluvila na takovém benevolentnějším přístupu. Především aby se u procentuálního vyjádření absence nedivili, kde stále lítám.

Asi se nebojí, že z vás nic nebude, že? =)

Snažím se o udržení hezkého prospěchu ve škole. Samozřejmě pouze dle časových možností, které mi zbývají na přípravu. Nelze dělat vše naplno a zároveň na té nejlepší úrovni. Učitelé ale myslím vnímají, že mám jiné zájmy, které tolerují.

Na co se do Ameriky nejvíc těšíte a jak se připravujete?

Čeká nás čtyřdenní program. Slavnostní zahájení, dvoudenní obhajoba práce před odborníky z NASA, vyhlášení výsledků a zajímavé přednášky astronautů. Jeden den je určený prezentacím, což znamená, že každý tým vystoupí se svou prezentací před odbornou porotou a ostatními účastníky. Mám pocit, že máme 8 minut na prezentaci a následně 20 minut na dotazy a debatu s porotci. Další den je věnovaný EXPU, kde budeme mít vlastní stánek s propagačními materiály a budeme projekt představovat porotcům, astronautům, ale i běžným návštěvníkům vesmírného centra. Poslední den nás čeká samotná prohlídka vesmírného centra a večer slavnostní vyhlášení vítězů. Abychom se aklimatizovali, poletíme s jednodenním předstihem, rezervou. Rádi bychom tenhle čas maximálně využili k přípravě. Čeká nás 15hodinový let, počítáme se sedmihodinovým časovým posunem. Pokud se nám to podaří, rádi bychom se jeli podívat i na Starbase (kosmodrom) SpaceX, Boca Chica. Na místo, kde se testuje nový systém Starship. Starbase leží na území Texasu, od Houstonu je vzdálena cca 6 hodin autem. No a co se týče samotných příprav, tak teď finišujeme. Do minulého týdne jsme měli odevzdat finální přípravu, tzn. naší prezentaci a tzv. briefing deck, což je popis inovace, který dostanou porotci ještě před naší prezentací. Už vlastně pilujeme, dá se říct, jenom projev. Zrovna tento víkend se všichni sejdeme v Brně, abychom si prezentaci naposledy před odletem vyzkoušeli všichni na jednom místě.

Na cestu do USA jste si museli obstarat finanční podporu od krajů, ze kterých pocházíte. Zbytek financí jste se rozhodli vybrat prostřednictvím sbírky Donio. Měli jste je prakticky okamžitě. Čekali jste – nebo doufali, to je možná správnější slovo –, když jste sbírku zakládali, že to půjde takhle rychle?

Tam velmi záleží na propagaci. Protože jsme již z minulosti měli kontakty na média a lidi, kteří byli ochotní sbírku propagovat dále, přiznám se, že jsem neměla strach, že by se to nevybralo. Ale samozřejmě tu rychlost, že se nám to podaří za pouhé 4 dny, to nečekal nikdo.

Taky jsem nečekala takovou rychlost, ale zároveň jste měli tak dobře připravené podklady a prezentaci vašeho projektu, to vám musím pochválit. Umíte se jistě dobře domluvit německy, musíte umět i anglicky. Připravujete skvělý projekt se čtyřmi kluky, do toho děláte autoškolu. V 18 letech jedete prezentovat do NASA v Texasu. Navíc to máte všechno skvěle mediálně odprezentované. Jsem o hodně starší než vy, takže logicky neznám tolik mladých ve vašem věku, ale kolik takhle zapálených a pracovitých mladých lidí je? Klobouk dolů! Nemrzí vás, že jste vlastně „museli“ vybírat zbytek peněz přes sbírku a nedostali je žádnou podporu od MŠMT, když jste jediný český tým a jeden z mála evropských, který se probojoval do finále Conrad Challenge? 

Já jsem vyplňovala žádost na ministerstvo společně s organizací Nvias, která nás zaštiťovala. Tu žádost jsme museli odevzdat do konce roku 2023, a to jsme vlastně ještě nevěděli, jestli finance na cestu budeme potřebovat. Už jsme věděli, že jsme v semifinále, ale netušili jsme, zda postup do finále vyjde. Přemýšleli jsme ale dopředu. Kdyby to vyšlo a my bychom neměli základ, byli bychom nahraní, protože bylo na sehnání financí a ostatní zařizování asi jen 6 týdnů. Na MŠMT jsme tedy zažádali s poznámkou, že nevíme, jestli by se peníze využily. Odpověď ale ještě před vyhlášením postupujících týmů byla negativní. Jsme ovšem neuvěřitelně vděční našim krajům, protože právě ty nám poskytly tu nejvyšší podporu.

 

Foto: LASAR, Smart Akcelerátor Plzeňského kraje III

Rozhovor vznikl v rámci projektu Smart Akcelerátor Plzeňského kraje III, reg. č. CZ.02.01.02/00/22_009/0008121.